Zdraví často bereme jako samozřejmost a staráme se o něj, až když onemocníme. Spoléháme se na vyléčení zvenčí ať už v podobě lékaře, medikace nebo léčitele, který nás vyléčí za nás. Místo abychom o sebe skutečně pečovali, ničíme své zdraví nepřiměřenou zátěží, nezpracovaným stresem, špatnou stravou a nezdravým životním stylem.

Velmi často se zdůrazňuje, jak důležitá je prevence. Pacienti jsou pravidelně vyšetřováni a hledá se nějaký zdravotní problém. To však není prevence, ale časný záchyt nemoci. Když už onemocníme, je na prevenci pozdě.

Když známe svá zdravotně slabá místa, můžeme o ně pečovat. Můžeme dbát na to, abychom se zbytečně neoslabovali, protože pak zde může lehce vypuknout nemoc.

Zda a kdy se uzdravíme, záleží (kromě běžných lékařských prostředků) na kvalitě našeho imunitního systému a na tom, zda má naše tělo dostatek stavebních látek k uzdravení. V neposlední řadě i na našem vnitřním nastavení (psychice).

Je proto dobré podporovat a zvyšovat svou imunitu:

  • proti vypuknutí onemocnění,
  • při vypuknutí nemoci, protože jen tak se dokážeme rychleji uzdravit a vrátit se do plně funkčního života,
  • při chronických nemocech, při kterých většina lidí požívá velké množství léků s mnoha negativními účinky. Bez zvýšení obranyschopnosti nemůžeme tuto zátěž pro tělo zvládnout. Postupně se horší náš zdravotní stav, přibývá nemocí, rychleji stárneme a dříve umíráme.